VECNE ZAKONY - Natalia de Lemeny Makedonova

3. kapitola: Karma

Téměř každý z nás alespoň jednou v životě pocítil, co je to osudová rána. Přišla nečekaně a krutě. Měli jsme pocit, že je nespravedlivá, nezasloužená, a jen těžko jsme se s ní vyrovnávali. Jedinou náplastí, která měla naši ránu vyléčit, byla útěcha, že se nedá nic dělat, byl to osud. Pomysleli jsme si, že za to nemůže nikdo, protože tak to bylo určeno shora - vyšší mocí.

Podobným způsobem, jen s malým rozdílem, se vysvětluje dnes už všeobecně známý pojem karma. V ní je však původcem osudové rány ne vyšší moc, ani Bůh, ale člověk sám. Postižený vyvolal v některém svém minulém životě příčinu, jejíž důsledky snáší později, i když už na to zapomněl. Karma tedy souvisí s reinkarnací - znovuvtelováním.

Z výkladu karmy je jasné, že Indové, od kterých jsme převzali toto slovo, velmi dobře znali zákon zpětného působení. Pro ně osudové rány nejsou důvodem k zoufalství a beznaději jako u nás v křesťanské společnosti. Když člověk věří pouze v osud, má při jeho úderu pocit křivdy, protože nechápe důvod rány, cítí se jakoby podveden. Podle karmy je odpykání viny v tom životě, ve kterém vznikla, lehčí, protože člověk ví, za co pyká. Zakrývání viny a vyhýbání se jejímu odčinění přináší v dalších životech ,,nespravedlivé" a nečekané údery.

Ne všechny viny pocházejí ze zlých úmyslů a činů. Člověk pyká i za neúmyslné ublížení, způsobené neznalostí nebo nedbalostí. Např., pokud žena nezná správné zásady stravování, může způsobit sobě, ale i celé rodině nemoci. Jejich důsledky může snášet i několik životů vlastními zdravotními potížemi nebo i smrtelnou chorobou. Jejím úkolem je pochopit příčinu těchto potíží nebo nemoci a pak už nebude tyto chyby dělat.

Někdy se člověk zatíží karmickou vinou i tím, že odsoudí někoho za jednání, jehož pohnutky nezná. Běžně se to dělá v politice a u vlivných osobností, kde pouze přenášíme názory někoho jiného, tedy neznáme skutečnost. Tímto odsouzením poškodíme určitou osobu na pověsti a zatížíme se vinou, kterou musíme napravit třeba tak, že zažijeme podobnou situaci jako on, nebo budeme také pomluveni zdánlivě neprávem. Poznat všechny příčiny karmy je velmi obtížné, neboť bývají rozmanité.

Odpykání karmy může probíhat různými formami:

1. Známý výrok ze Starého zákona ,,Oko za oko, zub za zub" vysvětluje, že člověk pocítí stejné účinky svých minulých chyb sám na sobě. Vrah bude v dalším životě zavražděn, zloděj okraden, zhýralec onemocní apod.

Pozůstalí oběti násilí nebo křivdy se nemají snažit o odplatu, protože se zatíží podobnou karmou. Zákony to provedou v pravý čas a správným způsobem. Nic nezůstane před nimi utajeno a nepotrestáno. Pozdější odpykání je dokonce znásobené. Někdy se právě proto oddaluje.

2. Symbolické odpykání. Když se člověk zlepší dřív, než ho zasáhnou zpětné účinky karmy, projeví se jen symbolicky nebo mírně.

Jistý muž se v předchozím životě přejídal, opíjel a ještě i hodně kouřil. Je to na jednu osobu přehnané, ale berme to jen jako příklad. Nesprávnou životosprávou a negativními sklony tedy vědomě narušoval své dobré zdraví, které tyto výstřelky bez újmy snášelo. V tomto životě měl však v důsledku těchto chyb smrtelně onemocnět. Když si však během nemoci uvědomí své špatné návyky a začne vážně hledat a uskutečňovat cesty ke zdraví, může si vyléčit smrtelnou nemoc tímto úsilím a odříkáním.

3. Čistá a hluboká láska k jakékoli osobě, i když je neopětována, ale člověka povznáší a zdokonaluje tak, že zapomíná na sebe a stává se nezištně dávajícím a dobrým, zbavuje jej mnoha zavinění, způsobených sobectvím a lhostejností v minulosti. Avšak když někdo má oči jen pro svou lásku a druzí jsou mu v jejich bolestech a starostech lhostejní, neprožívá pravou lásku, pouze znásobený egoismus.

4. Úsilí o dobro. Když člověk všechno, co koná, podřizuje čistým úmyslům, ve smyslu věčných zákonů, slábnou vlákna negativní karmy a začne se tvořit nová a čistá.

Pokud člověk snáší nepříznivou karmu s odporem, nepochopením a nedochází přitom u něj k polepšení a zdokonalení, nezbavuje se karmy, ale stále jej ,,trestá", dokud se nezmění. Zpětné účinky tedy neznamenají vždy i odpykání karmy.

Lidé rádi zevšeobecňují a veškeré negativní projevy a události bez rozmýšlení házejí do jednoho pytle. Vše je pro ně jen karma, jakoby neexistovala svobodná vůle, která způsobuje, že se tvoří i nová karma. Kdyby všechno bylo jen karmické a člověk by neměl vlastní vůli k novým činům, nebyl by vývoj. Mnoho nevinných lidí, často i lepších než většina, padlo za oběť svobodné vůli jiných. Z historie jsou známy mnohé případy - upalování a mučení v období temna, pronásledování a zabíjení proroků, koncentrační tábory apod. Svobodná vůle dává člověku možnost: Buď si usnadnit odpykávání viny, nebo naopak, ještě více si zamotat vlákna ,,těžkého" osudu novou karmou.

Kdyby všechno zlo a nepravost člověk přijímal pouze pasivně jako svou karmu a nebojoval by o svá práva, násobil by zlo toho druhého, neboť bez odporu by mu umožňoval dále ubližovat.

Jak poznáme, co je karma, a co ne? Teoreticky je to velmi jednoduché, ale prakticky je to těžké. Je nutné k tomu disponovat maximální upřímností a otevřeností vůči sobě. Když se vážně zamyslíme nad tím, čím v životě trpíme, a když si uvědomíme, že, i když nechtěně, podobné věci děláme i my jiným, přijdeme na to, že to nás trestá karma, a nikoli svobodná vůle jiných. Jen tak se naučíme rozeznávat zasloužené a nezasloužené zlo. Nikdo jiný, pouze člověk sám se musí pochopit a pomoci si.

Zrychlená karma. Když se někteří lidé dají na cestu ke zdokonalení, cítí se najednou napadeni mnohem větším zlem, než pociťovali předtím. Nastává zde zrychlené očišťování, které se projeví zvýšeným množstvím negativních vlivů a událostí. Tento fakt často odradí lidi od dobrého úmyslu pokračovat v pozitivním vývoji. Nevědí, že místo odpykávání viny do konce života by v případě ,,obrácení" trpěli jen pár let nebo i méně.

Výraz karma se používá také v pozitivním smyslu. Hovoříme o dobré karmě, pokud někoho provází úspěch, bohatství, výhry či dědictví bez toho, že by použil nečestné prostředky, či přílišnou námahu. Závist je v tomto případě neopodstatněná, neboť je to znásobená žeň jeho minulých činů. Závist je pro vysílatele proradnou zbraní, která ve zpětných účincích postihne především jeho, třeba ve formě nemoci nebo ztráty.

Slovo karma může znamenat i roli, poslání, se kterým se člověk rodí, aby přinesl nové poznatky a pomoc lidstvu. Je určena ještě před vtělením. Jde o velké vědce zejména v oblasti zdravotnictví, umělce, proroky apod.

Není důležité vědět, jestli je nějaká událost karmická nebo nová. V minulých životech nemáme pátrat. Kdybychom si je pamatovali, mnozí by nedokázali odpustit svým blízkým zlo, které jim předtím způsobili, a tím by jim nechtěně zabraňovali, aby ho mohli odčinit. Člověk, který by si pamatoval své minulé životy, žil by v současném jen jako nezúčastněný pozorovatel v odpykávání viny nebo přijímání dobra. Neprožíval by události naplno v citových hloubkách a výškách, takže jeho duše by se nevyvíjela. Vrátila by se po smrti do astrálu jen v takové zralosti, jak z ní odešla. Má se však každým životem zdokonalovat, a to prožíváním.

Kdyby to bylo pro člověka užitečné nebo nutné, pamatoval by si minulé životy. Pouze silné citové zážitky z minulých životů ovlivňují a zdokonalují člověka a jeho názory. Například, kdo prožil válku jako oběť, nepamatuje si, jak a čím trpěl, ale ve svém podvědomí ví, že je hrozná a že si ji nepřeje.

Kdyby člověk předem věděl všechno, co ho v životě čeká, nevyvíjel by úsilí samostatně se rozhodovat a nemohl by pěstovat svobodnou vůli. Pro koho je prospěšné, aby se dozvěděl budoucnost nebo své minulé životy, dozví se to, i kdyby nechtěl. Komu je to překážkou, nedozví se to, i kdyby chtěl.

Každý člověk má svou individuální karmu, kterou druhý nemůže a nemá poznat.

Při těžkých životních událostech lidé často naříkají a stěžují si: ,,Jak to jen Bůh mohl dopustit?" Jelikož už známe zákon zpětného působení, víme, že nás stíhají zpětné účinky našich činů, tedy karma, a ne Boží trest.

Člověk, který svým postavením vyvolával konflikty a války, a přitom jich byl sám ušetřen, musí v některých životech, když se vytvoří podmínky, snášet za to znásobené důsledky.

Ne všechny oběti války mají však karmické viny. Někdy jsou těmito událostmi postiženi i velmi čistí jedinci, kteří se dobrovolně rozhodli snášet utrpení se svými blízkými, proto se k nim inkarnovali, vtělovali.

Zažít válku na vlastním těle mohou také lidé, kteří nikomu navenek neubližují, ale v myšlenkách jsou násilní a nenávistní. Nechtějí to však veřejně projevit, aby si nezkazili dobré jméno. Plným prožitím těchto negativních pocitů ve válce se jich zbaví, neboť zažijí jejich následky. Z toho, co jsme uvedli, vyplývá, že války jsou vlastně ,,plánované", protože se ze zpětných účinků dají předvídat.

V zemích, kde se vyskytuje hlad, trpí lidé s těžkými vinami vůči svým bližním. Buď jim nedali zaslouženou odměnu za práci a nechali je živořit až hladovět, nebo to mohli být i zaměstnanci, kteří okrádali svého nadřízeného, ačkoli byl k nim spravedlivý. Dále tuto karmu snášejí lenoši, kteří brali odměnu za práci a nedávali za ni příslušnou protihodnotu, vědomě narušovali zákon rovnováhy. Touto karmou trpí i duševně nezralí jedinci, kteří nepoužívali vlastní svobodnou vůli k tomu, aby se dokázali v životě sami uživit, ale raději zneužívali dobrotu jiných.

Hromadné i individuální nehody jsou zpětným účinkem nedbalosti, nezodpovědnosti, ale i nenávisti a chamtivosti jednotlivců a skupin. Například bývalí piráti, kteří připravili o život celé posádky lodí, se v několika životech mohou dostat do opačného postavení - jako oběti hromadných dopravních neštěstí.

Příčiny živelných pohrom bývají dvojího druhu: buď jsou přirozeným důsledkem rozkladu hmoty, nebo jsou ,,trestem" - zpětným účinkem mravního a hospodářského rozkladu společnosti. Jako příklad mohou sloužit města Pompeje, Sodoma a Gomora. Ti, co se měli zachránit, byli předem varováni, aby unikli z postiženého místa. I když pohroma proběhla podle přírodních zákonů, tedy formou zemětřesení, záplav či výbuchu sopky, její termín byl plánovaný ,,shora".

Jasnějším příkladem karmické ,,odplaty" je starověké město Ninive, kde vládla celková zkaženost a úpadek. Po varování prorokem Jonášem se však Asyřané dali na pokání, každý se snažil změnit svůj život, dokonce i skutky. Podle zákona zpětného působení jejich rychlá a upřímná změna zachránila město před zkázou.

Později jeho potomci znovu podlehli předchozím chybám, a tak bylo obrovské město, které se zdálo nedobytné a nezničitelné, srovnané se zemí zásahem ,,shora".